Jan Krtička je považován za zakladatele skautování v České Skalici. Skautovat začal zřejmě v Hradci Králové, v České Skalici zakládal oddíl v roce 1917, nebylo mu tehdy ještě ani 18 let (pro skautování získával i dospělé jako vůdce). Byl významnou osobností kulturního a společenského života ve městě – je spoluzakladatelem muzea Boženy Němcové. Bohužel se stal obětí vykonstruovaného procesu za minulého režimu. Z vězení se dostal díky amnestii živý, ale s podlomeným zdravím. Dále se již vlivem zastrašení režimem veřejného života neúčastnil. V roce 1969 se ještě jako nejstarší zástupce skautingu v České Skalici setkal s tehdejším náčelníkem Junáka Rudolfem Plajnerem při jeho návštěvě Náchodska. Krtička v roce 1978 zemřel v Hodoníně u své dcery.
Jan Krtička
Pan učitel
Jan Krtička se narodil 25. dubna 1900 ve Studnici u Náchoda. Obecnou a měšťanskou školu vychodil v České Skalici, třetí ročník opakoval v Žacléři, kde se učil německy. V letech 1915–1919 navštěvoval učitelský ústav v Hradci Králové. Vyučovat začal v Olešnici, od 1. května 1922 byl zastupujícím správcem školy v Brzicích, od 1. července 1923 definitivním učitelem ve Slatině nad Úpou, kde se později stal zástupcem onemocnělého řídícího učitele. Ve Slatině založil lidovou školu hospodářskou a jako její správce obdržel dovolenou k návštěvě kurzu pro učitele lidových škol hospodářských v Roudnici nad Labem. Později učil ve Velké Jesenici, na obecné škole v České Skalici působil jako definitivní učitel od roku 1935 až do ukončení své učitelské činnosti.
V roce 1944 byla v České Skalici zřízena lidová škola zemědělská a Jan Krtička se stal jejím správcem. Jak dlouho tato škola fungovala není známo, protože v roce 1944 byli čtyři učitelé z českoskalických škol, mezi nimi i Krtička, nasazeni za práce pro německé okupanty.
Aktivní život
Ve volném čase se Jan Krtička intenzivně věnoval spolkové a muzejní činnosti. Byl členem skautské organizace, sboru dobrovolných hasičů, Klubu československých turistů a pěveckého sboru Bendl. Roku 1946 byl přijat do komunistické strany. Dle Skautského Almanachu 1969 MVJ v Hradci Králové se stal skautem při svém studiu na učitelském ústavu v Hradci Králové a během studií, a zvláště pak po nich, začal organizovat skautskou organizaci v České Skalici.
Jan Krtička byl uznávanou skalickou osobností
Počátky skautingu v České Skalici
V Hradci Králové byl jako skaut zaregistrován. Protože nebyl v té době ještě dospělým, musel získat pro vedení skautského oddílu v České Skalici dospělé občany:
Z vyprávění Karla Řeháka (1908 - 1997)
Skautský oddíl vedl bratr Rumples - zaměstnanec továrny Ettrich, pracoval tam jako úředník. Kráčeli ve skautských krojích při oslavném průvodu městem, pořádaném ke vzniku Republiky Československé dne 28. října 1918.
Nejstarší doklad o skautování v České Skalici
Jediný, do dnešních dob dochovaný, hmatatelný doklad o skautování pochází z roku 1926. Jsou to záznamy z účetních knih. Je v nich patrné vydání za odznaky, materiály na vlajky, na besedu junáckou (sál a otop). Skauti si vedli pečlivě své účetnictví, zároveň se činnost rozvíjela směrem do prezentace k veřejnosti i k praktickým skautským činnostem (výdaje za kotlík apod.).
V roce 1929 byl Jan Krtička dle dochované pohlednice na třetím celosvětovém setkání skautů – Jamboree v Birkenheadu v Anglii, kde bylo spolu s ním dalších 54 českých skautů. Věci, které si přivezl z Jamboree, byly zcela určitě na výstavě v roce 1947 u Exnerů, ale ty se všechny po jeho zatčení v roce 1963 ztratily.
Korespondence Krtičky se skautem, se kterým se seznámil na světovém Jamboree
Další korespondence se skauty
Muzejníkem
Od dvacátých let až do roku 1960 spravoval Jan Krtička českoskalické městské muzeum, založené v roce 1902. Muzeum tížily prostorové problémy, sbírky se několikrát musely stěhovat, až našly stálé místo ve staré radnici, v prostorách po okresním soudu. K jejich uspořádání přispěl Krtičkův rádce, učitel Václav Černý. Vyústěním odborné spolupráce byl vznik prvního českého literárního muzea, soustřeďujícího písemné památky na Boženu Němcovou. Slavnostní otevření proběhlo v neděli 24. května 1931, Krtičkovy zásluhy byly odměněny ředitelským jmenovacím dekretem.
V následujícím obdoví se Krtičkovi podařilo získat pro muzeum řadu spolupracovníků, úspěšně spolupracoval s literárními historiky, sběrateli památek, navštěvoval aukce. Pro muzeum zajistil další písemnosti spisovatelky i jejích přátel, založil sbírku českých i cizojazyčných vydání Babičky. Budoval muzejní knihovnu, zasloužil se o ediční činnost muzea.
Jan Krtička byl členem výboru českoskalické pobočky Klubu československých turistů, který zorganizoval ve spolupráci s muzeem řadu slavností a výsav, a když se v roce 1940 natáčel pod režijním vedením Františka Čápa film Babička s Terezií Brzkovou v hlavní roli, spolupracoval s filmaři jako poradce.
Stará radnice (před rokem 1962 - ze sbírky Luboše Moravce)
Správcem památek
Poté, co byl po skončení druhé světové války znárodněn majetek rodiny Schaumburg-Lippe, stal se Jan Krtička rovněž správcem ratibořického zámku a dalších památek v Babiččině údolí.
V knížce Václav Černý v rodném kraji (1994)
Celý vyděšen, přikvačil z České Skalice starý přítel Jan Krtička: čeleď ratibořického dvora i zámečku si mezi sebe už už parceluje na orné a luční podíly Babiččino údolí. Na místě jsme s Krtičkou sestavili dekret, jímž prohlašoval ZNV Ratibořické údolí se zámkem, mlýnem, Starým bělidlem, Rýzmburkem, za národní kulturní majetkovou rezervaci, a Krtička uháněl s mým podpisem na ministerstvo školství a osvěty pro potvrzení člena vlády co pozemského zůstalo z dětství Boženy Němcové bylo zachráněno před zkázou.
Vykonstruovaný proces
Při odzbrojování ustupujících německých vojáků v květnu 1945 bylo na půdě a v dalších prostorách českoskalické staré radnice, v tehdejším sídle Muzea Boženy Němcové, soustředěno větší množství zbraní, které nebyly v následujících letech řádně evidovány. V roce 1960 pronikly na půdu děti, zbraně objevily a na základě oznámení jednoho z rodičů se případem začal v květnu téhož roku zabývat SNB.
Z vyprávění Marie Rejlové (tehdy Ježkové), žákyně Jana Krtičky
Učitel Krtička měl zálibu především v historických zbraních. O zbraních po Němcích na půdě jsme jako děti věděli celá léta, nebylo to žádné tajemství, nikdo je tam neschovával a už vůbec ne za účelem ozbrojování.
Z vyprávění Rudolfa Rouska
O velké přestávce, někdo z kluků vzal z půdy za dřevěnými dveřmi zbraň a donesl si ji domů, doma ji v tašce objevili rodiče a šli to hlásit.
Krtička byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti a velezrady. Při vyšetřování podlehl nátlaku a uvedl jména několika přátel. Ti byli postupně zatčeni a spolu s Krtičkou označeni za protistátní skupinu. Ve vykonstruovaném politickém procesu pak byl šedesátiletý Krtička Krajským soudem v Hradci Králové, rozsudkem ze dne 1. října 1960 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 1960, odsouzen na 18 let odnětí svobody. Spolu s ním byly vysoké tresty, včetně propadnutí jmění, uděleny deseti osobám.
Přesun do ústraní
Přestože propuštění přišlo dříve, než rozsudek předpokládal po amnestii prezidenta Novotného v roce 1962, vrátil se Krtička z leopoldovské věznice s podlomeným zdravím. Nesměl se věnovat muzejní práci, bylo mu znemožněno podílet se na kulturním dění ve městě; jediní, kteří na něj nezapomněli, byli maloskaličtí hasiči. Spolupracoval i s Jiřím Šimáněm, kdy jeho "ilegálním junákům" (družinám dětí ze škol a z kroužků které vedl v duchu skautské výchovy) přednášel o historických zbraních. Jan Krtička byl plně rehabilitován až po smrti, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 22. února 1991.
Jan Krtička v povídce
V díle spisovatele Adolfa Branalda se s učitelem a muzejníkem Krtičkou můžeme setkat v povídce Honza Babička, uveřejněné v knížce Strážci majáku (1956): Stáli před zámkem, koruny stromů se nad nimi zavřely. Sám nevěřil, že je to skutečnost a ve snu bylo dovoleno vyložit i nejtajnější přání: "Představte si tu nádheru v přízemí vitriny a všechna vydání Babičky, Kašparovy originály, obrázky údolí, jak to tenkrát vypadalo, rytiny, kraj i lidé, babička a pan otec, Mančinka, Viktorka, Bára a někde na čestném místě Hellichův portrét. Místo vévodkyně Zaháňské dcera české služky."
Setkání s Rudolfem Plajnerem
Rudolf Plajner (nar. 1901, zemřel 1987) byl náčelník Junáka po druhé světové válce od roku 1946 a také na krátkou dobu, kdy bylo skautování umožněno v letech 1968 – 1970. Zúčastnil se stejně jako Krtička v roce 1929 Jamboree v Anglii, čili se zde v české výpravě museli potkat. Kde se však potkali zcela prokazatelně, bylo v České Skalici 25. května 1969 při návštěvě Ústředních orgánů Junáka v náchodském okresu. Z tohoto setkání je fotografie z Jiřinkového sálu. Setkat se mohli díky propuštění Jana Krtičky z vězení na amnestii.
Jan Krtička (vlevo) a tehdejší náčelník Junáka Rudolf Plajner v Jiřinkovém sále (1969)
Konec života
Jan Krtička, učitel, muzejník, znalec života a díla Boženy Němcové, propagátor krás zdejšího kraje, ale také politický vězeň, prožil poslední dny svého života u své dcery Jany v Hodoníně, kde také 15. srpna 1978 zemřel.
Pamětní deska Jana Krtičky na staré radnici, Husovo náměstí, Česká Skalice
