Jiří Šimáně (Šíp)
Jiří Šimáně (skautským jménem Šíp) se narodil roku 1928 v Praze, ale vyrůstal, působil a žil na Náchodsku. I v době zákazů vystupoval na obranu Junáka, zastával jeho hodnoty, vedl oddíly dětí dle zásad skautingu. Založil Junáckou vyhlídku v Broumovských stěnách i Barunčinu vyhlídku na Hořičkách. Perzekuce ze strany KSČ vedly až k nevyjasněné smrti, kdy Jiří Šimáně zemřel sám o noční směně v cihelně v Miskolezích 11. listopadu 1975.
Jiří Šimáně
Šípův podpis
Jiří Šimáně se narodil 24. ledna 1926 v Praze, do Náchoda se rodina Šimáňových přestěhovala z Prachatic v roce 1937. Tady začal skautovat v náchodském druhém oddíle a jedenáctiletý nastoupil do primy zdejšího gymnázia.
Jan Šimáně, otec Jiřího Šimáně
Skautoval až do prvního násilného rozpuštění Junáka v létě 1940. Z gymnázia přešel do Chrudimi na učitelský ústav. V roce 1945 tam odmaturoval. Po osvobození začal Jiří Šimáně (skautskou přezdívkou Šíp) znovu organizovat skauting. Od začátku roku 1947 byl okrskovým velitelem (nejmladším v republice) až do druhé likvidace Junáka.
Činovnický průkaz Jiřího Šimáně
Učil postupně na několika školách na Náchodsku. I jeho manželka Vlasta byla učitelkou. Pocházela od Městce Králové ze zemědělské rodiny. Svatba Vlasty a Jiřího byla v roce 1949, kdy se narodil první syn Jiří. Vlastě už po mateřské nedovolili do školství nastoupit, a tak se starala o rodinu. Jiří Šimáně byl k 31. srpnu propuštěn ze školství: „ježto vás nelze dále považovat za státně spolehlivého”. Rodina se musela vystěhovat z bytu ve škole, Jiří si musel najít dělnické místo. Pracoval 9 let jako dělník na Rozkoši, jako betonář, barvíř, skladník. Bydleli ve Zblově v Holzbechrově vile, později se přestěhovali do České Skalice. Následně se rodina rozrostla o syna Miliče, dceru Dagmar.
Až v roce 1960 umožnil ředitel školy pro neslyšící na Hořičkách, bývalý inspektor Klesl, oběma manželům Šimáňovým, aby nastoupili u něho ve škole. Oba vystudovali dálkově v Praze speciální defektologii a stali se odborníky. Svou svědomitou prací s neslyšícími si vydobyli v náročném oboru uznání.
Jakmile došlo v roce 1968 k uvolnění, začal opět organizovat skautskou činnost na Náchodsku. Jiří i Vlasta (skautským jménem Vlaštovka) se vrhli do obnovy Junáka nejen v České Skalici, kde žili, ale i v dalších místech našeho regionu. Jiří opět vedl Okresní radu Junáka. Bohužel toto období bylo jen velmi krátké.
V letech 1968–1970 zakládá s neslyšícími dětmi junácké družiny, společně budují Barunčinu vyhlídku na Hořičkách.
V roce 1970 byl Junák po třetí násilně zlikvidován. Jiří odmítl přestoupit do Pionýra. V České Skalici byl Junák velmi silnou organizací, žádné oddíly do nové organizace Pionýr nepřestoupily. Pionýr živořil, téměř bez dětí, tak Jiří byl hodnocen, že „svým postojem rozbil ve městě Pionýrskou organizaci“.
Šimáně se skalickými skauty
U hrobu zakladatele Junáka, A. B. Svojsíka, v Praze na Vyšehradě
Šimáně jako okresní velitel na inspekci táborů
S náčelníkem Junáka Rudolfem Plajnerem
Ilegální setkání na Junácké vyhlídce, kterou Jiří Šimáně založil
V 60. letech nejprve Šíp pomáhá v České Skalici k vybudování důstojného památníku Boženy Němcové v místním muzeu. Nato r. 1964 je jedním ze zakládajících členů Výboru pro postavení pomníku Barunky Panklové. Zapojil i místní skauty z České Skalice. Pomník však byl odhalen bohužel až v září 1970, po zákazu Junáka, takže skauti mohli pomáhat už jen při prodeji upomínkových předmětů, ale bez skautského kroje.
Dopis o zapojení dostavby pomníku B. Němcové
Ve školství nastaly prověrky, brzy přichází další nucený odchod ze školství. V roce 1973 musel Jiří odejít z Hořiček.
Při výpovědi roku 1973 mu bylo nabídnuto místo vychovatele ve zvláštní učňovské škole v Chroustovicích pro dementní žáky, v obci nedaleko Hrochova Týnce. Sem musel dojíždět, do Skalice se vracel jen na víkendy.
Roku 1974 jej propustili ze školství nadobro.
Prvního listopadu 1974 po dlouhém hledání práce nastoupil jako topič do cihelny v Miskolezích. I po třetím rozpuštění Junáka se snažil organizovat skautskou činnost, pochopitelně nelegální (například silvestrovská setkání skautů na Junácké vyhlídce).
Psychický teror ze strany STB nabral na obrátkách. Už od roku 1970 se objevovaly v okresních novinách štvavé články o Jiřím jako o důležitém představiteli Junáka Náchodsku, ve kterém společnost nemá záruku, že jako kantor bude mládež vychovávat v duchu socialismu.
Po roce došlo v cihelně k tragédii, někteří se domnívají, že ke komunistické pomstě. Na konci noční směny, k ránu 11. listopadu 1975 byl Jiří Šimáně na svém pracovišti v cihelně v Miskolezích u vrat kotelny nalezen mrtvý. Tehdejší bezpečnost „neshledala cizí zavinění“ a případ odložila.
Pitva byla nejprve zamítnuta, ale rodina si ji prosadila. Ve zprávě se píše, že „v důsledku nadměrné námahy praskla aorta“. Nikdo rodině nevysvětlil, proč měl na hlavě tržnou ránu ani kam se poděla aktovka s jeho rozepsanými pohádkami. Zda rána byla způsobena pádem, nebo jinak, to se už asi nikdo nedoví, noční přítomnost jakéhosi auta u cihelny asi také už nikdo neobjasní. Jisté zůstává to, že jeho smrtí byl vinen komunistický režim. Že učitel, vzdělaný pedagog, ve věku 49 let zemřel při noční směně v kotelně cihelny, to mohlo být „normální“ jen v komunistické „normalizaci“.
Skaut Jiří Šimáně odpočívá na hřbitově v České Skalici. Před pomníkem je na trávníku vytvořen z bílých kamenů táborový kruh.
Po obnovení Junáka v České Skalici po roce 1989 přijalo místní středisko na památku bratra Šípa do svého jména přízvisko „Jiřího Šimáně“. V archivech se skauti starají i o jeho odkaz. V roce 2013 skauti odhalili Jiřímu Šimáně v ulici T. G. Masaryka pomník.
Pomník v ulici T. G. Masaryka v České Skalici (2013)