Tábor – vyvrcholení celoroční skautské oddílové činnosti. Na táboře skauti využívají dovednosti, jaké se přes rok na schůzkách naučili. Tábory jsou od prvopočátků skautingu stěžejním prvkem a poznávacím znakem skautského oddílu. Snoubí se v nich umění přežití v přírodě, zálesácké dovednosti, tý mová spolupráce, schopnost postarat se sám o sebe.
Skauti si zajišťují vše, co k chodu tábora potřebují sami, na pravých skautských táborech nejsou žádné „servis týmy“. Příprava dříví , vaření pro sebe i pro ostatní, stavba stanů či dalších táborových staveb, úklid, praní prádla, vyrábění nástrojů, stavba pece – to je skautský program, s oddílem se i práce stává zábavou. Tyto činnosti jsou proloženy pohodovými večery u táborových ohňů, koupáním v řece, terénními hrami v lesích a na lukách, smíchem s partou kamarádů, ze kterých se často stávají přátelé na celý život.
Dříve se pořádaly tábory delší (někdy i déle než jeden měsíc) v současné době se délka tábora ustálila na dvou až třech týdnech. Skauti z České Skalice vystřídali spousty tábořišť ve zdejším okolí.
V minulosti tábořili například na Velké Bukovině (40. léta) či na Vyhnánově u Nesyty (60. léta), kousek od Mezilečí, nedaleko Machovské Lhoty nebo na Borové (90. léta). Vyjeli i dále k Bystřci u Jablonného nebo několikrát si oblíbili tábořiště červenokosteleckých skautů v Ohnišově (po roce 2000). Od 90. let dvacátého století ale nejčastěji táboří „doma“ na Pohodlí kousek za Babiččiným údolím. Od devadesátých let do roku 2014 na louce na Pohodlí hned nad řekou, v roce 2013 se přestěhovali na druhý konec louky již na vlastní pozemek, který tak mohou k táboření, této velmi důležité kapitole v životě oddílu, využívat.
